Týden je jenom taková malá dovolená, která má účastníky
přimět k úvahám, jestli není lepší trávit čas jinak – rodinnými večeřemi,
společnými hrami, výpravami za kulturou nebo třeba četbou. Přesto s tím mají
někteří potíže. Televize v obýváku je pevným bodem ve vesmíru, na který se
mohou spolehnout. (A když ne, jdou demonstrovat. Jako před sedmi lety v prosinci.)
Televize poskytuje životu diváků řád: zprávy jsou každý den, ve stejný čas a
plné podobných informací. Televize spojuje národy: všichni fandí jedněm účastníkům
reality show, všichni žijí stejnými novinkami. (V Belgii mají televizi vlámskou
a valonskou a slepenec se jim pomalu rozpadá.)
Televize zajisté plní spoustu dalších funkcí. Všechny
lze ale obstarat i jinak. Příjemněji. Aktivněji. A tak mnoho domácností (s
dětmi i bez dětí) žije bez telky spokojeně po léta. A z jejich života
zmizela podstatná část stresu. Nepřetrhnou se, aby jim v telly něco neuteklo,
nehádají se, kdo se bude dívat na co, nepřemýšlejí, jestli děcka doma
nesjíždějí krváky, nebojí se večer vyjít na ulici, mají víc času na ostatní
věci.
Má to i svoje nevýhody, protože společnost s nimi nepočítá.
Nutí je, aby si telku pořídily. Děti dostávají ve škole úkoly založené na
sledování televize. Dospělým uniká smysl podstatné části společenské
konverzace, protože: „Kdo je, proboha, tahle slečna? Rosnička?“ A pak je tu ten
nádech podivínství.
Abstinovat začaly miliony rodin po celém světě už včera –
ale nikdy není pozdě se přidat. Vyzkoušet si to jinak. Bez televize.
Doporučená literatura a další odkazy:
Televize v rodinách, které ji nevlastní (moje diplomka)
Center for SCREEN-TIME Awareness