Reklama
 
Blog | Kateřina Škařupová

Hnědá Bestie zasahuje…

Já a moje kolo jsme povahy nekonfliktní. Automobilům jedoucím zprava dáváme přednost. Když nás zoufalá situace zažene na chodník, respektujeme, že je to prostor vyhrazený pro chodce, a zbytečně do nich nedrcáme. Při odbočování dáváme znamení a obvykle se držíme u krajnice. Po setmění svítíme vepředu i vzadu a oblékáme si reflexní pásku. Hnědá Bestie má slabost pro bicykly se štanglí, já pro kluky, co na nich jezdí. Jezdíme v létě i v zimě a vítr nám příjemně čechrá vlasy. Měly bychom se spolu báječně, kdybychom nebyly z Brna.

Máme Brno až dojemně rády, méně už si ovšem rozumíme s úřednicemi
a úředníky, kteří ho spravují. Právě v těchto dnech probíhá v centru města
důležitá rekonstrukce Husovy a Pekařské ulice. Zvlášť po Husově, široké třídě s velkorysými
chodníky, jezdíváme často. Bývá to takové cvičení odvahy a chladnokrevnosti. A
tak jsme se těšily, že se časy zlepší. Ale Brno naši lásku neopětuje.

 

Posílali nás od čerta k ďáblu, v úředních hodinách
nebrali telefony, říkali, že nevědí, kdo by nám odpověděl, nebrali telefony a
nebyli zdvořilí. Až jsme se nakonec dovolaly. Paní ze stavebního úřadu, která
dala štempl na stavební povolení, byla nejspíš nerudná dřív, než zvedla
sluchátko. Bavit se se mnou nechtěla a na otázku, jestli se na Husově ulici
plánují pruhy pro cyklisty, zavrčela: ne. Mrkla jsem na Bestii, Bestie na mě a
optaly jsme se: pročpak. Nenítammístonashledanou. Cvak.

Reklama

 

Nedaly jsme se zastrašit a zkusily to jinde. Na odboru
dopravního plánování. Ten máme nedaleko a brzy se tam zajedeme podívat osobně.
Do půlky cesty dokonce vede stezka pro pěší a cyklisty (vedle kočárku pro
dvojčata, a že se jich letos urodilo, už se tam sice nevejdeme a na každém
přechodu musíme seskočit, ale nešť). Zdejší paní měla čas i chuť do
vysvětlování a tak jsme spolu strávily příjemnou čtvrthodinku totálního
neporozumění.

 

Pro mě a moji Bestii na Husové místo není. Důvodů se našlo
hned několik. První mě rozesmál, u druhého se Bestii zadřel řetěz a při třetím
nám začalo být tak nějak úzko.

 

Husova ulice je součástí městského okruhu a je tam velký
provoz, pro cyklisty tam tudíž není bezpečno a tak tam cyklostezku neplánují.
Na otázku, zda existuje nějaké obecné přesvědčení, že mezi auty je nám
bezpečněji, jsme odpověď nedostaly.

 

Brno má vůbec s auty potíže. Je jich mnoho a nemají kde parkovat.
Proto se uřízne velkorysých chodníků a vytvoří se parkovací místa. Na Husově
ulici, která je součástí městského okruhu. Zvláštní logika. Město není
přátelské k cyklistům, proto všichni jezdí do práce autem. Dokud budou
všichni jezdit do práce autem, nemůže být město přátelské k cyklistům. A
teď, babo, raď!

 

Ale hlavně, hlavně: nejsou peníze! Ani já, ani Bestie jsme
ekonomickou školu nestudovaly a tak nám nešlo do hlavy, že je bílá čára na
chodníku a obrázek bicyklu vyvedený stejnou barvou o tolik dražší než odbourání
půlky chodníku pomocí těžké techniky a předláždění nových parkovacích míst.

 

Ale paní byla milá a tak jsme na ni nekřičely. Já platím
daně a Bestie, že není nejmladší, zase živí nejednoho zdejšího obchodníka. Myslíme
si, že nás město potřebuje. Nesmrdíme, netroubíme (jenom jemně zvoníme), neteče
nám olej a těžko smeteme babičku na přechodu. A tak jsme se rozhodly, že budeme
o svoje práva bojovat. Pro začátek nenásilnými prostředky. Brzy!

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama